Krásné úterý. Dnešní článek bude o mém září, tahle měsíční shrnutí jsou myslím na tomto blogu již tradiční. Září je doba, kdy se všechno vrací. Škola, s ní i deprese, učení, učení, učení...Pro mě bývá září nový začátek. Měsíc, kdy po prázdninách přijdu do školy a žiju jinak, nebo se aspoň snažím. Takové období je ještě jedno, nový rok. Začátek září a Nový rok pro mě bývají jakousí novou šancí, možnost začít znovu a lépe. Vím, že je to asi jenom můj pocit, ale já to takhle cítím. Někdy to nefunguje, ale je to pro mě taková motivace.

Jsem v deváté třídě, rozhoduji se, kam na školu, začínám se pomalu, ale jistě připravovat. V půlce září jsem byla na konzultaci na konzervatoři, kam bych se chtěla dostat se hrou na saxofon. Dříve jsem brala cvičení na lehkou váhu, saxofon jsem vzala do ruky jen před hodinou (někdy ani to ne). Když jsem ale prošla branou Kroměřížské konzervatoře, uvědomila jsem si, jak krásné místo to je, a jak je pro mě důležité se na tuhle školu dostat. Že hudba je to, co mě dělá šťastnou, je to to, co bych v životě chtěla dělat, hrát na saxofon a předávat své zkušenosti dál, malým dětem v uměleckých školách. No, zkrátka jsem se rozhodla, že začnu pořádně cvičit, dokonce mě to začalo i bavit, dělám to s takovou chutí a jsem správně namotivovaná, držte mi palce, ať mi to ještě chvíli vydrží, xd.

Skoro jsem se přestala bavit s lidmi ve třídě, nejvíce času trávím již zmiňovanou hrou na saxofon a taky se svými opravdovými přáteli, kterých je sice jen pár, ale jsou tam a já vím, že těm mohu věřit a nezklamou mě.

Docela jsem se rozepsala o konzervatoři, takže si myslím, že nejlepší bude, když to teď ukončím.

Doufám, že se Vám článek líbil.

Hezký zbytek dne, Ess.