Krásný čtvrteční podvečer. Jsem moc ráda, že jsem si konečně udělala chvilku, uvařila čaj, sedla k počítači a začala psát. Nevím, jestli má smysl pořád dokola v každém článku vysvětlovat, proč nebyl dlouho žádný článek. Jednoduše, nemám na to čas. Nevěděla jsem, jestli bude náročné skloubit školu, všechny mé ostatní koníčky a blog, ale očividně to náročné je. I teď, měla bych dělat spousty jiných věcí, ale místo učení do fyziky nebo uklízení si prostě sednu a něco napíšu.

Mám v hlavě tolik nápadů, o čem psát, ale jsou to spíš takové střípky, nic, co by vám něco dalo a co by se dalo publikovat. Každopádně mi teď v poslední době začíná docházet, že dospívám. Víc prožívám určité věci, které by mě dřív nezajímaly. Začínám se více soustředit na sebe a na svoji budoucnost, už se tolik nenechávám ovlivňovat druhými. Začala jsem si plnit své povinnosti, na které jsem dříve kašlala. S mamkou jsem dřív měla hrozný vztah. Když jsem přišla ze školy, nebyla první věc ta, abych zkontrolovala, jestli není potřeba umýt nádobí, vyluxovat nebo tak, prostě jsem na takové věci kašlala, zavřela jsem se do pokoje a tam žila svůj život. Potom, když mamka přišla utahaná z práce a viděla nepořádek, který je v kuchyni, nebo že třeba není utřený prach a vyluxována, moc ráda nebyla, vždy mě a bratra seřvala. Mě to občas bylo líto, ale řekla jsem si, že se to časem uklidní. Teď, když přijdu ze školy, automaticky umyji nádobí, zkontroluji, jestli není potřeba něco udělat, vyvenčím psa a pak teprve se vrhnu na školu a na svoje věci. Nevěřila jsem, že by něco takového fungovalo, ale mamka když přijde z práce a vidí, že je všechno v pořádku, má dobrou náladu a dokonce si se mnou i povídá. Já jí pak můžu svěřit i několik věcí, takže mi pak věří a tolik mě nehlídá, protože ví, co dělám a že toho nezneužívám.

V úterý 17. listopadu byl státní svátek, takže jsme byli s kamarádkou fotit. Můžete tady vidět jednu fotku, doufám, že se vám líbí. Nejsem vůbec fotogenická, takže je tohle asi nejlepší fotka ze všech těch asi padesáti..

To by asi bylo pro dnešek všechno, doufám, že se vám článek nezdál nudný a že mě budete i nadále sledovat. Budu se snažit psát nějak tak, aby byl článek aspoň jednou za týden - dva, xdd.

Jaký máte vztah s rodiči vy?